DSC_0470

O víkendu pro mě začala druhá lezecká sezona na písku. A poprvé jsme zavítali s mým parťákem Petrem, do srdce Českého ráje, na Prachovské skály. Vyrazili jsme o den dříve a noc jsme strávili u lesa za Prachovem s vyhlídkou na Trosky a Ještěd a Bezděz a kdoví co ještě (místo se nazývá Přístřešek Střelec).

DSC_0408

DSC_0435

Konec nudné části a vrhneme se do víru emocí z lezení na písku. Protože o tom to je. Pískovcové lezení je absolutně specifické. Z mého pohledu proto, že:

1. Má za sebou obrovskou historii (každý kdo na to má, může lézt věci, co lozily největší lezecké legendy).

2. Pískovcové skalní města jsou neskutečně nádherné.

3. Materiál je písek, takže se „skála“ drolí, láme, nesmí se do skály dávat železo (vklíněnce, atd.).

4. Člověk většinu cest leze po vlastním. Což je úplně něco jiného, než lozit nějakou přejištěnou sportovku na žule kdesi za Prahou. Může používat pouze smyčky, uzlíky a bambuláky. Problém je že většinu věcí co si člověk sám založí má jen psychologický charakter. Těch tutových věcí tam moc není. Je to přeci pořád jen písek.

5. Výše popsaný koktejl z pískaření dělá absolutní zážitek. Věřím, že některé kroky si budu pamatovat do konce života.

První cestu na rozlezení si vybral Petr. Jednalo se o východní cestu (V) na Kočičí jehlu. K prvnímu kruhu to byla zívačka, ale poté tam byl jeden těžký krok v převisu. Moc sem mu tam nechtělo. Tančil tam jak na ohni. Případný pád by nebyl nijak tragický, ale spadl by na polici a asi by to bolelo. Po nějaké chvíli to konečně urval. Se shora na mě řval, že teď už to bude zadarmo. Jenže nebylo, čekal ho 10 m rajbas bez chytů. Jenom klasické pískařské „na tření“. Hned první krok byl klasik. Levá noha hodně dole co drží na tření a pravačka solidní, ale je u pasu a ruce žádné. Jde o to vybalancovat rovnováhu a bez rukou a levačky se zvednout jen na pravé noze. Chvíli to trvá, než si lezec najde rovnováhu a odvahu to dřepnout. Ale jde to, poté už to je jen kochačka do tutových hodin, přes vrcholový rajbas až na vrchol. Protože lezu na druhého a jsem jištěny se shora, jedná se pro mě jen o tělocvik.

DSC_0444

DSC_0448

Horší je, že teď jsem na řadě já, abych něco vytáhl. Musím si vybrat něco, kde se nezabiju. Nakonec volba padá na Jihovýchodní spáru (IV) na Orla. Cesta začíná komínem a poté spárou na vrchol. Začátek cesty je v pohodě, horši je, že tam není, kde dát solidní jištění. V sedmi metrech přehazuju větší oblinku smycí. Ale vím, že se jedná jen o psychologické jištění. Při pádu by sklouzla se mnou dolů. Postupně se komín zužuje a já jsem nucen lézt vnější stranou. Už jsem hodně vysoko bez jištění a musím si vybrat lézt spárkou do prava a nebo přeskočit do leva na vedlejší stěnu. Beru stěnu. Cesta už je hodně vzdušná a tou stěnou jsem si zas tak moc nepomohl. Ale 2 metry nade mnou je police – ostrůvek bezpečí v tak nelogické činnosti. Držím na oblinkách, dochází mi benzín, začínám se modlit. A v tom zdola z turistického chodníku začnou řvát děti: hele tam někdo leze. Super takže budu mít u svého pádu obecenstvo, ještě jím způsobím trauma. Poslední psychické síly jsme vložil do toho, abych se neposral strachy s tím, že se na polici dostanu. Dostal jsem se tam. Ulevilo se mi šíleně. Ale jsem teprve v polovině cesty a musím znovu naskočit do té pravé spáry. Ale furt není kde jistit. A přelez do spáry znamená vyklonit se nejištěný od stěny. Na to nemám morál. Nakonec jsem našel nižší věžičku přes kterou přehazuju 3 metrovou smyci a cvakám se přes karabinu. Uf, teď už se nezabiju. Tohoto manévru budu ještě litovat, ale bez jištění už bych dál nelezl. Nakonec jsem se jednoduchým manévrem přes levou ruku dostal do spáry a lezu dál. Cesta je bez kruhu, komplet po vlastním, ale spára je široká abych tam narval něco normálního. Naštěstí jsem blázen do bambuláku a mám sebou jeden obří z basebolového míčku. Dávám ho do spáry, není tutový ale už jsem skoro klidný. Jakmile jsem nad bambulákem ještě ho upěchuju nohou, aby byl 100 procentní. Ale tímhle jistícím bodem jsem vytvořil zig zag jištění s obrovským třením. Takže do vrcholového rajbasu jsem nastoupil s tím, že mě lano stahovalo dolů. Což je supr, když lezete rajbas bez chytů jenom na tření. Totálním nasazením jsem se ale dostal na vrchol věže. Okamžitě mě mozek odměnil takovou dávkou endorfinů a s polu s pocitem vděčnosti, že se mi nic nestalo jsem si užíval dokonalý okamžik bytí. Na vrchu jsme si dali zasloužené pivko Radegast (jaj ten chutnal) a kochali se fantastickým výhledem na Prachov.

DSC_0461

DSC_0471

YIAC0886

YIAC0884

A zase jsem v klidu, černého Petra má Petr. Musí vytáhnout další cestu. Z důvodu obsazenosti věží si vybíráme trojkovou variantu Staré cesty na Šlikovu věž. Musí se vylézt na předskalí a zde teprve začíná cesta. Traverzem do východní stěny k prvnímu kruhu. Problém je ten, že traverz se nachází 20 m nad zemí. Lezec se k prvnímu kruhu musí dostat nejištěn. A samotný traverz je jen na tření. Tento psychický teror po několika minutách boje Petr vzdává. S třesoucíma rukama se vrací na předskalí, že to už bylo hodně za hranou jeho komfortní zóny a až tak moc se nakonec netouží zabít. I když se zachoval naprosto správné, že nenalezl do nějakého průseru. Stejnak jsem si z něho dělal srandu, že lozí opačným směrem :).

DSC_0485

Kruci, řada je na mě. Vybírám si velmi populární Jižní cestu (IV) na věž Richelieu. Cesta vede od jihozápadní hrany ke koutu a jím ke kruhu. Poté pod převis na balkón a vrcholovým rajbasem na vrchol. Je to kratší cesta, psychicky nenáročná s krásným výhledem na centrální Prachov. To jsem si vybral dobře :). Domluvili jsme se, že dáme poslední cestu a valíme dom. Já už jsem úplně uvolněný. Přežil jsem, už půjdu jen na druhého, udělám nějaké fotky a můžu se těšit na večerní pivko s přáteli.

DSC_0489

Petr si vybral velmi populární cestu Střední jižní cestu (V) na Rektorku. Ale ten vůl se na to s prominutím vysral, že už nemá morál. To mě teda nasral :). Ale já už jsem měl v hlavě nápad, že si to vytáhnu. Některé nápady jsou fakt blbé. Začátek cesty vede mezi skálou a velkým šutrem (pseudokomín). Poté ze šutru cestou ve stěně na polici (asi 8 m nad zemí). Nalezl jsem do toho, že to bude žebřík. Nebyl. Nebylo to ani lehké, ani těžké. Jediný problém při cestě na polici byl ten, že super chyt uprostřed cesty byl vyviklaný a nedalo se do něj pověsit plnou váhou. Tím jsem taky ztratil místo, kde jsem si mohl něco založit. Radši jsem šel rychle nahoru na polici. Zde jsem si odpočinul a zhodnotil situaci. Nade mnou byla oblinka, přes kterou jsem přehodil smyci a cvakl jsem se (asi určitě by mě neudržela). Proto jsem radši strčil jednoho bambuláka do rýhy v polici (byla na druhé straně než případný pád, takže to bylo docela solidní jištění). A jal jsem se přelézt poslední rajbas na vrchol. Pod rajbasem sem ještě objevil menší hodiny. Založil jsem do nich repku a cvakl se (ale byly malinké, případný pád by je asi vyzvonil). Teď jsem se konečně mohl soustředit na hlavní úkol a to dostat se nahoru. Zjistil jsem, že po celodenním lození jsem už značně vysílen a není tam žádný chyt na ruce, na nohy tam toho též moc nebylo. Hlavně ty ruce, samá oblinka, nic co by drželo, natož se vyšvihnout a dát nohy výš. Jediná cesta vedla nahoru, abych mohl slanit ze slaňáku, takže jsem si naposledy zanadával co sem to za chuja, když už jsem mohl být vysmáty na parkovišti a zkusil jsem to jenom na tření. V poslední chvilce mě zachránila malá lištička, kterou jsem chytil dvěma prsty. Díky ní jsem si nějak vyřešil nohy a nakonec jsem se doplazil na vrchol věže, kde jsem se vyplácl a oddychoval jak po pořádném sprintu. Ty voe to zas bylo, nic doberu Petra a jedem domů. Chyba lávky, jakmile jsem se vzpamatoval, zjistil jsem, že není konec. Přede mnou se tyčí další věž a mezi věžemi hluboký komín. Na další věž vedla cesta přes další rajbas jen na tření. Už na to nemám nervy, chci dolů. Ale musím nahoru. Cesta nebyla zas tak těžká, ale moje psychika už byla přepálená. Nakonec jsem to dal. Zase obrovská úleva a pocit vděčnosti (další krásny příběh k večernímu pivu).

YIAC0892
DSC_0493 DSC_0491
DSC_0490 DSC_0440
DSC_0467 DSC_0459
DSC_0476 DSC_0447
DSC_0452

Please follow and like us:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *