Do Ruska jsem se hodně dlouho těšil. A hned moje první návštěva Ruska byla pracovní cesta do mocné Moskvy. Rusko je opředeno mnoha mýty, a dnešní mediální hysterie spolu s překrucováním pravdy vytváří dojem, že Rusko je říše zla. Jestli je Rusko špatné nebo ne, s tím Vám nepomůžu. Taky to nevím, ale jasné je, že cesta do Ruska je zážitek.
Jestli u nás v Česku je zásadní rozdíl mezi Prahou a zbytkem republiky, tak v Rusku je rozdíl propastný. Moskva je obří město, ale 100 km za Moskvou můžete v klidu objevit vesnice bez elektriky či asfaltu. V podstatě nemusíte jezdit ani tak daleko.

V Moskvě žije více než 12 milionu lidí, ale i přes tak obrovskou koncentraci obyvatel na jednom místě, mě na Moskvě zarazilo, že obsahuje obrovské plochy zeleně. Naprosto šokující fakt pro člověka, který je zvyklý, že jakákoli zelená plocha končí pod koly developerských buldozéru. Při pohledu z nejvyšší otevřené vyhlídky v Evropě, nacházející se v nové čtvrti Moscow city je tento fakt do oči bijící. Z pohledu z výšky se spíše zdá, že Moskva je tvořena malými panelovými městečky, mezi kterými jsou lesy. A všechny tyto menší správní části tvoří celek známý jako Moskva.

DSC_1033

Protože Moskva je velmi rozlehlá, je otázka dopravy po městě naprosto zásadní. V podstatě jsou dva způsoby dopravy. A to autem, nebo metrem. Autem bych to zkoušet nedoporučoval, protože zácpy v Moskvě jsou absolutní. I přes to, že při pohledu na mapu města si člověk řekne, že hlavní tahy a obchvaty jsou dobře vymyšleny, nestačí kapacitně na každodenní příliv Ruska do Moskvy.

Metro je v Moskvě nejen dopravním prostředkem, ale zároveň turistickým cílem. Starší stanice moskevského metra jsou nádherně vyzdobené, a to nejen různými nástroji, jako je srp a kladivo, ale i krásnými lustry a různými freskami. V Moskvě je celkem 14 linek metra, které tvoří skvělou dopravní sít po celém městě. Metro má také několik nevýhod. Vzdálenosti mezi jednotlivými stanicemi jsou někdy obrovské, takže se klidně může stát, že když jedete přes město, tak to může trvat hodně dlouho. Já jsem zvyklý, že nejhorší úsek pražského metra je mezi stanici Nádraží Holešovice a Kobylisy, tento úsek trvá cca 3 min. Za takové intervaly v Moskvě bych býval velice rád. Staré hlučné vozy s nulovou vzduchotechnikou, dlouhá doba cesty a šílenou přeplněností vytváří velice specifický koktejl šílenství.

Přestože je Moskva ekonomické centrum Ruské říše, je to strašná díra. Nikde nejsou slušné restaurace, buď jen hodně drahé, anebo fastfoody, které převažují. Ale to není nejhorší. Nejhorší je jakákoli absence normálních hospod s pivem. V podstatě tam neexistuje večerní život. Standart je koupená láhev vodky, která se pije doma před televizí. Toto chování mi připomíná stejnou situaci jak u našich severních bratrů z Polska. Pivo velmi drahé, láhvové běžně kolem 10 zlotých. Čepované stojí až 16 zlotých (100 Kč). A samozřejmě hospody jsou jen v centru, na sídlištích jsou jen malé obchody, tzv. Monopolowy s láhvovým pivem. Výsledek je stejný jako v Rusku, koupí se láhev vodky, která se pije doma. Na to jak Poláci nenávidí Rusy, jsou si v lecčem podobní. S kolegy máme vyhlídnutou super pivní hospodu Na Kranakh, která se nachází kousek od stanice metra Tsvetnoy bulvar. A zase si nemůžu pomoc, ale tento hipsterský tip hospod mi připomíná hospody v centru Wroclawi. Čepované pivo stoji v průměru 250 rublů, což je běžná cena za oběd.

Hlavní atrakcí Moskvy je Rudé náměstí, které mě překvapilo, že není zas tak velké, jak by člověk čekal. V ruské státní televizi musí být mistři perspektivy, aby na obrazovku narvali tolik válečné techniky. Na náměstí se nachází Kreml (sídlo ruských carů, jak těch starých, tak těch novodobých), velmi drahý obchodní dům GUM (slouží jako místo setkání pro mladé lidi), a samozřejmě nejznámější ruský chrám – Chrám Vasila Blaženého. Také tu naleznete mauzoleum Lenina. V Rusku jsou prostě na své národní psychopaty náležitě hrdí.

DSC_0946

Kousek od Rudého náměstí se nachází Velké divadlo. Sice je skutečně velké, ale architektonicky není moc zajímavé. Ale v tomhle případě je důležitější, že kvalita v divadle určitě bude. Trochu dále, se nachází Katedrála Krista Spasitele. Jedná se o největší pravoslavný chrám na světě. Byl vystavěn v 19. století na počest vítězství nad Napoleonem. Za sovětů byl stržen, ale po pádu komunismu byl opět vystavěn. Zajímavé je, že tento chrám rozděluje moderní Rusko. Ruský prezident Putin si ho vybral jako místo své propagandy. To znamená, že se tam koná hodně akcí typu předávání státních vyznamenání atd. Moje učitelka ruštiny, rozená Moskvanka, kvůli této asociaci místo vůbec nenavštěvuje. Přitom chrám samotný je nádherný.

DSC_0959

Dalším místem, které stojí za to v Moskvě navštívit je Tretjakovská galerie. Mojí kolegové, kteří jezdí do Ruska řadu let tvrdí, že to je jediné místo v Moskvě, které opravdu stojí za to navštívit. Já už byl v Moskvě dvakrát, celkově pět týdnů, ale do galerie se mi nepodařilo dostat. Přes týden na to není čas a o víkendu to je masovka jak blázen. Řada na lístky je před galerii jdoucí až někam za roh. Možná příště se mi to podaří.

Mně osobně se líbilo nejvíce v Parku Vítězství, jedná se o velkou zelenou plochu v centru města. Hlavní dominantou parku je samozřejmě monument věnovaný vítězství Rusů nad nacismem. Monument je skutečně velkolepý. Ústřední motiv vojáka na koni, jenž rozšlapává nacistickou saň je ohromující. Rusové mají prostě propagandu zvládnutou na jedničku. Nakonec už nikoho nezajímá, že Velká vlastenecká válka bylo střetnutí dvou stejně šílených diktatur, které si nemají co vyčítat. V podstatě ruská strana má na svědomí více životů. Že Rusové jsou velcí vlastenci je dobře známo, ale i tak jsem byl překvapen. V práci jsem se setkával s člověkem, který se jmenuje Ivan a je ze Stalingradu. Nejen, že má klasické jméno, ale taky má 2 metry a světlé vlasy. Klasický to prototyp Rusa. A dostal mě tím, že na hlavní dovolenou jede do Běloruska na nějakou mohylu vítězství věnovanou Velké vlastenecké válce. Takovému člověku stěží řeknete, že nás sice osvobodili, ale poté 40 let okupovali.

DSC_0974

To byla odbočka od místopisu. Takže jedem dál. Další zajímavé místo je čtvrť Moscow city. Jedná se o část Moskvy, kde se nachází výškové budovy. Naleznete zde nejvyšší otevřenou vyhlídku v Evropě, tedy pokud Rusko považujete za část Evropy. Chvíli trvá, než naleznete, kde se kupují lístky. Tato vyhlídka nemá klasický prodej. Musíte odchytnout nějakého týpka na ulici a zaplatit mu 1500 rublů. Z dálky vypadá proces jako klasický diler – fetka transakce. Kontrast je o to větší, že všude o kolo stojí Ferrari a další střely. Ale peckovní zážitek pokračuje dál. Týpek vás zavede do mrakodrapu, kde se vyhlídka nachází. Ale nevejdete do nějaké klasické mrakodrapové lobby, ale malé recepce, jak někde v pražském bordelu. Tam stojí dvě hrany v perfektně padnoucím sáčku. Takových hran jsme potkali cestou z recepce přes výtah až do vyhlídkové restaurace přinejmenším deset. Asi proto je ten lístek tak drahý, bezpečnost mají pohlídanou. Nééé, to byla samozřejmě ironie. Cítíte se jak v blbém filmu, buď je to tak klišoidně mafiánsky udělané schválně, anebo je to mafiánská restaurace. Vzhledem k počtu hodně drahých aut na parkovišti bych si vsadil na dvojku, ale proč proboha ještě vydělávají na turistech, to nechápu. Jakmile se prokousáte na střechu, vše je zapomenuto. Výhledy jsou famózní. Jako vždy, se shora vše vypadá lépe. Zážitek, jen kazí to, že se musíte prokousat mafiánským doupětem zpátky na ulici. Prostě Rusko!

DSC_0981

Další krásná vyhlídka se v Moskvě nachází na Vrabčích horách. Protože jsem byl v Moskvě během mistrovství světa ve fotbale měli jsme tu smůlu, že jsme si tuto vyhlídku vybrali jako naši další destinaci asi 3 hodiny před začátkem zápasu Německo – Mexiko. Jakmile jsme vystoupili z metra dostali jsme se do nekonečného proudu fotbalových fanoušků jdoucích na zápas. To by samo o sobě nebylo nic hrozného, ale z koridoru se nebylo jak dostat. Co pár kroků ruský voják, který nereagoval na směšné argumenty, že my na fotbal nejdeme a nemáme lístek. Nakonec se nám podařilo z davu jdoucího na Lužniky odpojit až kousek od Moskevské univerzity. Když není v Moskvě nějaká megalomanská akce, tak je areál univerzit velmi klidné místo. Samotná budova je jak jinak monumentální. Nic jiného přece v Sovětském svazu být nemohlo.

IMG_20180722_114800

IMG_20180722_114323

Pro mě osobně je nejkrásnější část Moskvy okolí televizní věže Ostankino a blízké VDNCH (anglicky All Russian Exhibition center). Jedná se o výstaviště obsahující pavilony všech bývalých sovětských republik. Na začátku výstaviště se nachází muzeum kosmonautiky. Přestože osobně muzea nepreferuji, toto muzeum stojí za návštěvu. Mají tam pár reálných exponátu, které se podílely na dobývání kosmu. Zajímavostí výstaviště je, že toto turistické místo je více populární mezi samotnými Rusy než zahraničními turisty. Populární jsou svatební obřady na půdě výstaviště. VDNCH samo o sobě působí velkolepě, prostě typická propagandistická stavba sovětů. Naproti výstavišti se nachází malý chrám, a zde jsem konečně zahlédl pravé Rusko. Ožralu ležícího na zemi jako Ježíš, vedle něho zvratky a flaška. Né, dělám si srandu. Právě že naopak, během mého pobytu jsme se v podstatě s alkoholovými výstřelky v Rusku nesetkali. Umí v tom prostě chodit.

DSC_0998

Samozřejmě, že když si objednáváte v restauraci jen 50 g vodky tak se na vás dívají přinejmenším povýšeně. Oni by určitě zvládli víc :D. Když jsem se ptal Rusa, který uměl anglicky, jak říct, že si chci objednat 200 g vodky. Tak mi na to řek, že to by Rus nikdy neřekl, protože tak málo vodky se prostě neobjednává.

Pokud jste se prokousali až na konec tohoto článku tak si možná říkáte, že si autor protiřečí. První nastíní Moskvu jako nezajímavou díru, a poté se široce rozepisuje o jejích divech. Ano Moskva má zajímavé centrum s pár super místy. Ale dlouhodobější život si tam nedokážu představit. Nejhorší je ta depresivní rovina všude okolo. Nejbližší hory 1000 km daleko. Šílené. Mám takovou rozpracovanou teorii, že čím více je roviny v nějaké zemi, tím více tamní lidé tíhnou k alkolu jako východisku před prázdnotou nekonečných plání. Není třeba chodit daleko, Poláci tuto teorii důstojně podporují. Zajímavé je srovnání Ukrajinců a Rusů. Teď myslím k přístupu k alkoholu. Rusové pijou samotnou vodku, v podstatě až do bezvědomí. Zato Ukrajinci k pití vodky musí mít plný stůl jídla, říkají tomu zakuski. Každý panák je doprovázen vodou a jídlem. Naprostý protipól k ruskému kamikadze stylu. Když jsem ještě pracoval v polské Wroclawi, naučil jsem se polský styl. Lidé se sejdou v restauraci, první se objedná pro všechny jídlo. Nejčastěji byla na začátek klasická polská polévka žurek. Poté si objednali dokonale nachlazené flašky vodek. Až došly, objednalo se hlavní večerní jídlo typu koleno, žebra, atd. Další várka vodek se zajídala smalcem (paštika s chlebem). Poté se už zakusuje něco malého. Systém funguje skvěle. Po celonočním pití s Poláky jsem byl schopen nejen trefit svoje bydliště, ale i nacvakat kód na hlavních dveřích. Kdo mě zná, ví, že to je skutečný úspěch. Prostě systém dovedený staletími k dokonalosti.

Please follow and like us:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *