Pohádka o tom, jak jsme dokonale zlikvidovali olejovou vanu našeho kočáru.

Maroko je velmi náročná destinace na cestování. Ne kvůli tomu, že by se tam nenacházeli výdobytky civilizace, ale kvůli místním domorodcům. I přes velké a dlouhodobé snažení Francie, je tento kus světa hodně divoký. Pro mě osobně se jednalo o druhé nejzajímavější cestování po Indii. Možná jsem ty marokánce podcenil, že nemohou být tak otravní jako Indové. Ale nejen že mohou, ale jsou.

IMG_20171215_100546

Do Marockého Agadiru jsme přiletěly z Wroclawi. Na letišti jsme si půjčili auta u společnosti Avis. Samotná předávací procedura trvala 2 hodiny, protože brácha nezaplatil drahé pojistné. Ale abychom si mohli půjčit auta bez pojistky, musely bychom mít na kartě 50 000 Kč, které by nám zablokovali. A muselo to být s karty toho, kdo si půjčoval auto. Samozřejmě, že brácha už tolik peněz na kartě neměl. Nakonec jsme se nějak poskládali a zaplatili si minimální pojistku. Po důkladné obhlídce aut, nafocení každého škrábnutí, jsme mohli vyrazit do té divočiny.
Po noci strávené v Agadiru jsme brzo ráno vyrazili do pouště. Přesněji řečeno do místa zvaného Mhamid. Cesta vycházela na nějakých 8 hodin jízdy. Vyrazili jsme ve 4 ráno, abychom si mohli po cestě zastavovat tam, kde se nám líbí. Největší zastávku jsme měli naplánovanou u pevnosti Tamnuogalt. K pevnosti se sjede z hlavní cesty kousek za větším městem Agdz. Jakmile jsme sjeli z perfektního asfaltu, ocitli jsme se ve středověku, a to doslova. Cesty jen kamení a hlína, obydlí bylo hliněné a ve stejném stavu jako před tisíci léty. Za cenu 200 zlotych člověk může cestovat časem, to není zas tak zlé.

IMG_20171215_113336

Ale!!! Protože jsme pevnost chvíli hledali. No, hlavně nějaké místo, kde zaparkujeme, aniž bychom přišly o auta. Ono středověké okolí, a lidé pofiderního romského vzhledu, nepůsobí důvěryhodně. A když přistavíte, slétnou se na Vás místní prodejci čehokoli. V podstatě byl problém vlézt do auta a odjet, jak byli indiáni náruživí. Po druhé jsme přistavili u mešity. Situace s místňákama se zase opakovala. Po důkladném prozkoumání mapy jsem našel nějaký důvěryhodnější plácek pro zaparkování. Teď se pomalu dostáváme k největšímu dramatu naší cesty, takže se občerstvěte, zajděte na záchod a vrhneme se do toho.

IMG_20171215_122444

Auta jsme před mešitou odstavili na bok silnice, která byla lemována patníky. Protože jsme měli dvě auta, řidič druhého auta, které vyjíždělo těsně za mnou si patníku nevšimlo. Já s bráchou a kámošem jsme v pohodě dojeli na místo určení. Zaparkovali jsme auto a chystali jsme se na pěší výsadek do pevnosti. V tom nám volá druhé auto, že na ně zaútočil dav místních indiánu, a že jim proděravěl nádrž od auta. No situace jak z akčního filmu, hned jsme naskákali do auta a plnou rychlostí jsme mířili do nepřátelské situace. Auto, kde byla moje žena, bráchová přítelkyně a jeden kámoš bylo skutečně obklopeno davem místních. Naprosto nepřehledná situace, kdy jsme nevěděli jak postupovat a ještě si dávat pozor na naše poslední pojízdné auto plus osobní věci. Když jsme se probojovali davem lidí až k naší posádce, rychle jsme zjistili, že na ně nezaútočili, ale kamarád trefil olejovou vanou ten proklatý patník. Nejen že udělal ve vaně obří díru, ale dokonale se na něm nabodl.

IMG_20171215_122432

IMG_20171215_122550

Jako kapitán výpravy jsem začal řídit situaci. Poslal jsem dva kamarády, aby přendali věci z nepojízdného auta do pojízdného a poodjeli s ním na stranu a zamkli ho. S tím, že jeden z nich má zůstat poblíž auta a hlídat ho. Darja dostala úkol zavolat do Avisu o pomoc. No a já s bráchou jsme se jeli řešit situaci s místním ansámblem. V podstatě v horším místě se nám to stát nemohlo. Zrovna před mešitou, jediným místem, kde se pro místňáky něco děje. Nejen, že jich tam bylo hodně, ale zpráva o našem ztroskotání se rozletěla po Maroku rychlosti světla. Lidu přibývalo. Protože domorodí obyvatelé Maroka mají skutečný cit pro obchod, jali se situaci využít a trochu na nás vydělat. Samozřejmě jsme dostali různé nabídky a pozvání. Že se o vše postarají atakdále. To nepřipadalo v úvahu, rozhodně jsme k nim neoplývali důvěrou.

IMG_20171215_121816

Darja zatím marně sváděla boj s francouzsky mluvicím operátorem. A najednou se odnikud zjevil borec, co nejen že nějak mluví anglicky a jeho bratránek má odtahový vůz. Dokonce byl v Praze a má rád Čechy. To už je až moc dokonalé. Požádal nás, ať s ním jedeme do místního města, že tam má restauraci a od tud vše zařídí. Do města jsme teda poslali ženy a kamaráda, který neumí cizí jazyky, ať jim dělá ochranku. U ztroskotaného auta jsme zůstali ve třech. Nakonec nám domluvil odtah u jeho bratrance. Ale brácha chtěl, aby ten bratranec zavolal na Avis, že nás odtáhne na pojišťovnu. Hlavně jsme se báli, že přijede nějaký týpek, naloží auto a už ho nikdy neuvidíme. Už za nějakou slabou hodinku čekání přijel borec s odtahovkou. Problém byl v tom, že jsme se dovolali do Avisu a o tom člověku nic nevěděli. Borec přišel s tím, že je náš kamarád a o vše se postará. Okamžitě jsme zbystřili, protože už po jednom dnu v Maroku jsme věděli, že jakmile Vám někdo řekne „my friend“, chce s vámi neskutečně vyjebat.

IMG_20171215_161152

Od teď převzal velení brácha. Šíleně se ho dotklo, že s ním chce borec pohrát. Ještě musím podotknout, že borec neuměl jinak než francouzsky. Brácha ho nutil ať zavolá do Avisu. On někam zavolal, ale ten někdo na druhé straně mluvil jen francouzsky. To už brácha nevydržel a začal vše řešit v češtině. Nejen že řval česky do telefonu, že mu chtějí ukrást auto. Ale řval česky na řidiče odtahovky, že má smůlu. Že prokoukl ten jeho klam. Mezitím holky volali, že se domluvili s Avisem, a že nám pošlou odtahovku. Ať na ní počkáme.

IMG_20171215_123543

Výsledek byl takový, že i přes to, že jsme byly na konci světa v poušti, tak jsme během dvou hodin sehnaly dva odtahové vozy. To by se dalo považovat za slušný výkon i v tom našem kocourkově. Situace se postupně uklidňovala. Naštěstí se museli muslimové jít modlit, což dokonale vyčistilo prostranství a my jsme si mohli konečně oddychnout. Mezitím ještě přijel na otočku kamarád s kebaby a pitím.

IMG_20171215_161209

Nejhůř na tom byl první řidič odtahovky. Brácha ho donutil čekat na rozuzlení situace. Dlouhé chvíle jsme si zkracovali tipováním, jak dlouho to ten řidič vydrží. Po další hodině přijel anglický mluvící marokánec s našima. Strašně se divil, proč jsme odmítli prvního řidiče. Brácha, který byl ve stavu „mám to v ….“ mu to samozřejmě svojí dokonalou češtinou vysvětlil. Holky ho museli krotit, ať na něj není hnusný, že nám opravdu pomohl. Začalo nové telefonování bůhvíkomu a potvrzování kdo je kdo a kdo co ví a neví. Rozhodli jsme se, že počkáme na druhého řidiče, jestli teda existuje. Za další hodinu skutečně přijel druhý odtahový vůz. Ukázalo se, že oba řidiči jsou od stejné firmy a oba poslal Avis. Ale protože, brácha tomu prvnímu nevěřil ani nos mezi očima, požádali jsme toho druhého, aby nás odvezl. To samozřejmě vyvolalo hádku mezi řidiči, anglicky mluvícím marokáncem a celou vesnici, které skončily modlitby. Totální telenovela. První řidič chtěl zaplatit cestu a čas. Což jsme samozřejmě odmítly. Odkázali jsme ho na Avis. Svůj odchod ze scény obohatil klasickou peprnou francouzštinou. Jakmile jsme si vyjasnili, kdo je kdo v našem dramatu, jali jsme se nakládat naše auto na korbu odtahovky. Problém byl v tom, že naše auto bylo dokonale napíchnuto a nešlo s ním hýbat. V tu chvíli se přihnali místní čumilové, že nám pomohou auto nadzvednout. Společnými silami jsme auto nadzvedli a dostali na korbu. Nakonec ti kluci ušatí zas tak špatní nebyli.

IMG_20171215_163408

IMG_20171215_163528

Konečným výsledkem celého dne bylo nové auto od Avisu. Pojištění vše pokrylo. Ale hlavně jsme zase získaly důvěru v lidi. I když místní domorodci vypadají a chovají se podezřele, můžou to myslet dobře. A nebo jsme měli setsakramentské štěstí.

IMG_20171215_170311

Please follow and like us:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *